Kdysi si každý hospodář stavěl střechu nad hlavou sám. Jakmile ale rostla města a s nimi radnice, kostely a hrázděné měšťanské domy, ukázalo se, že vázat krov je umění, které chce celý život praxe — a tesařství se stalo samostatným řemeslem. Středověké cechy si své postupy pečlivě střežily: mistr rýsoval a vynášel krov zásadně sám a své umění předával nejčastěji vlastnímu synovi.

Vrcholné tesařské kusy jsou k vidění dodnes — od složitých krovů gotických radnic po klenuté dřevěné střechy, které kolem roku 1900 dovedli k dokonalosti francouzští mistři. A jak vypadala tesařina na českém venkově, ukazují skanzeny: soubor lidových staveb Vysočina na Veselém Kopci, Polabské muzeum v Přerově nad Labem nebo Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.

Cesta k řemeslu vede dodnes přes vyučení a léta praxe u dobrého mistra. V Německu se v posledních letech vrací tradice vandrujících tovaryšů, kteří putují od stavby ke stavbě a sbírají zkušenosti; v Japonsku staví mistři tesaři chrámy technikami starými přes tisíc let. Titul tesařského mistra tam neznamená jen dokonalé řemeslo, ale i právo vychovávat další učně.

Dnešní tesařina kolem rodinného domu už není jen krov. Stavím pergoly a zastřešení teras, altány, zahradní domky, přístřešky pro auta, venkovní schody, terasy i ploty. Všechny tyhle konstrukce mají společné jedno: musí bez úhony přežít desítky let deště, mrazu a slunce.

Dobrá tesařina se proto pozná na detailech, které na první pohled nejsou vidět — správný spád, aby voda odtékala, kotvení s odstupem od terénu, odvětraná konstrukce a promyšlený výběr dřeva i spojovacího materiálu. Jak to vypadá v praxi, si můžete prohlédnout v mých posledních zakázkách a v archivu starších staveb.

Každé dřevo má svou povahu. Tady jsou ta, se kterými se u mých zakázek potkáte nejčastěji:

Smrk a KVH hranoly — základ konstrukcí. KVH jsou uměle vysušené a hoblované hranoly nastavované zubovitým spojem, díky tomu se nekroutí a nepraskají. Stavím z nich krovy, pergoly i konstrukce schodů.

Sibiřský modřín — hustší a pryskyřičnatější než smrk, venku obstojí i bez chemické ochrany. Hodí se na terasy, obklady a pergoly; ponechán bez nátěru získá časem ušlechtilou stříbrošedou patinu. Terasu ze sibiřského modřínu najdete v archivu zakázek.

Akát — nejtrvanlivější dřevo, které u nás roste, tvrdé a houževnaté. Akátová terasa snese vlhko dlouhá léta; jednu takovou najdete v archivu pod rokem 2017.

IPE — exotické dřevo z Jižní Ameriky, tak husté, že se každý vrut musí předvrtat a zahloubit. Na terasy a venkovní schody je to prakticky nezničitelný materiál; obvykle se nechává bez nátěru přirozeně zešednout.

Masaranduba — další z jihoamerických tvrdých dřev, červenohnědé barvy a hustotou i trvanlivostí blízké IPE. Oblíbená volba na terasová prkna; stejně jako ostatní exoty se předvrtává a ponechána bez nátěru získá časem šedou patinu.

WPC neboli dřevoplast — kompozit dřeva a plastu pro ty, kdo nechtějí nikdy natírat. Prkna drží barvu i tvar; používám je na podlahy teras a pojezdové zástěny.

Nejlepší ochranou dřeva není nátěr, ale konstrukce. Když má prvek správný spád, voda z něj steče. Když sloupek stojí na kotvě nebo podložce místo přímo v terénu, nemá kudy táhnout vlhkost. A když může konstrukce dýchat, vlhkost se v ní nedrží. Tohle všechno musí být vymyšlené dřív, než se poprvé řízne do dřeva.

Teprve potom přichází na řadu nátěr. Osvědčily se mi olejové nátěry (například OSMO) — vsáknou se do dřeva, neloupou se a po letech se dají obnovit bez pracného broušení. Konstrukční řezivo chrání tlaková impregnace, pohledové prvky lazurovací nátěry.

A někdy je nejlepší nátěr žádný: trvanlivá dřeva jako modřín, akát nebo IPE se často nechávají přirozeně zešednout. Stříbrná patina je čistě estetická záležitost — životnost dřeva nijak nesnižuje.

Pár pojmů, které se hodí znát, když se s tesařem bavíte o stavbě:

Krov — nosná dřevěná konstrukce střechy.
Krokev — šikmý trám krovu, na kterém leží latě a střešní krytina.
Pozednice — vodorovný trám na koruně zdi; do něj se krokve dole opírají.
Vaznice — vodorovný trám, který podpírá krokve v ploše střechy.
Hambalek — vodorovné ztužení dvojice krokví; díky němu má podkroví světlou výšku.
Pásek — krátká šikmá vzpěra mezi sloupkem a vaznicí; ztužuje konstrukci a je dobře vidět na většině pergol.
KVH — konstrukční vysušené hoblované řezivo, nastavované zubovitým spojem.
Čep a dlab — klasický tesařský spoj: ozub jednoho trámu zapadá do vydlabané kapsy druhého.

Od hranolu po hotovou stavbu — pár záběrů přímo z mých zakázek: